Nikdo nejspíš nepochybuje o tom, že bez atmosféry bychom nemohli žít. Když si však uvědomíme, že se jedná o plyn, možná nám v mysli začne hlodat otázka: co jí vlastně brání, aby se rozptýlila do vesmíru? Koneckonců nad námi není žádný kontejner, který by ji zadržoval. Proč tedy zůstává?
Důvodem je to, že na ni působí hned několik na sobě nezávislých sil, které ji tady drží a které způsobují, že rotuje spolu se zbytkem naší planety. Tou hlavní a nejdůležitější je zde gravitace. Ta působí na všechny hmotné objekty, a tedy i na molekuly, které tvoří vzduch.
Je však pravdou, že tyto jsou příliš lehké. Proto gravitační síla sama nestačí. O tom ostatně svědčí příklad Marsu, který má podobné rozměry jako naše planeta, avšak na rozdíl od ní či od Venuše je bez jakékoliv atmosféry.
Důvodem je chybějící magnetické pole Země. I to zde totiž hraje důležitou roli a způsobuje, že se vzduch drží u naší planety. Všichni víme, že v atmosféře máme určitý obsah iontů. Zdaleka nejvíce se jich nachází v ionosféře (která byla také podle toho pojmenována), avšak v menším množství je najdeme všude ve vzduchu. A tyto ionty, tedy elektricky nabité částice, jsou přirozeně citlivé na magnetické pole, včetně toho zemského.
Společným působením těchto dvou sil je pak zajištěno, že je vzduch součástí naší planety stejně jako půda, po které chodíme, či voda. Pokud by jedna z těchto sil chyběla, neměli bychom žádnou atmosféru. Avšak ačkoliv se to může zdát zvláštní, ve skutečnosti na tom není nic příliš výjimečného – naprostá většina planet naší sluneční soustavy má gravitační i magnetické pole, a tedy i atmosféru. Jen její složení se od té naší poněkud liší.
Samozřejmě, jako všude v přírodě, i tady platí, že nic není dokonalé. Proto dochází k úniku atmosféry do kosmu. Ten je však tak malý, že jej přirozená produkce zvládne velmi dobře nahradit, aniž bychom to nějakým způsobem pocítili. A i proto zde můžeme žít.