Rubrika: Internet

Všichni jsme na internetu a většina z nás každý den. Projíždíme různé sociální sítě, komentujeme, píšeme si s přáteli a děláme prostě to, co chceme. Někdo je ale na mobilu závislý až moc, a to není dobré. Vím, o čem mluvím, protože sama jsem jednu dobu na telefonu byla úplně závislá a když jsem si to potom po pár letech uvědomila a začala na tom pracovat, byl to pro mě obrovský posun. Osobně si myslím, že člověk má vždycky na výběr a vždycky je to na něm, kterou cestou se ubere. Jenže z telefonu může mít člověk nemalé potíže. Závislost, kterou už jsem zmiňovala, to je samozřejmé, ale třeba taky velké bolesti hlavy, pokud na internetu tráví člověk x hodin denně.

A potom se může divit, že ho bolí hlava a není mu dobře. A tak přesně to je. Já jsem například omezila na telefonu svoje aktivity a snažím se být na telefonu prostě normální dobu, třeba tři hodiny denně. Většinou je to stejně nejvíce kvůli práci a občas si na telefonu pustím nějaký seriál, video, nebo film a dívám se. Ale rozhodně to není tak, že bych na internetu trávila celý den. To ani nevím, jak bych to všechno stihla, když mám malou dceru, které se musím věnovat a ta moji pozornost potřebuje rozhodně více než nějaký telefon, který je vlastně jenom taková bedna dá se říct.

Telefon není kamarád, se kterým si můžu popovídat z očí do očí anebo s ním podniknout nějaké aktivity. Telefon má pro mě jenom pár účelů a tím je pracovní stránka a jak už jsem říkala, trochu zábava. Ale pořád být na internetu by mě vlastně ani nebavilo. Vždycky jsem mnohem raději, když vyrazím někam do přírody, nebo někam, kde není telefon. Prostě na pár dní „vypnu“ a je to. Bez telefonu, signálu a jenom s lidmi, které mám ráda a občas i sama. A věřte mi, že ten klid se ani nedá popsat. A tohle je to, proč žiju. Ne kvůli telefonu, ale kvůli zážitkům.

Nikdo z nás určitě nepochybuje o tom, že je nedostatek finančních prostředků hodně nepříjemná záležitost. A čím více tyto postrádáme, tím je to samozřejmě horší. Každou chvíli si přece chceme nebo i přímo potřebujeme něco koupit, a jakmile není čím za to zaplatit, musíme si nechat zajít chuť. Přinejmenším do doby, než zase nějaké ty peníze získáme.

S nákupy nebo placením za různé služby prostě musíme počkat, než si je můžeme dovolit. Jenže co když by bylo takové čekání příliš dlouhé nebo dokonce nekonečné a další problémy přinášející?

V takovém případě přichází obvykle vhod půjčka. Člověk se obrátí na některou z finančních institucí, zažádá si o peníze, které by potřeboval, a má-li štěstí, uspěje tu, požadované finanční prostředky získá a tím jsou problémy (dočasně) vyřešené.

Jenže co se také může stát? Přece to, že někomu ze zájemců jeho žádost o půjčku zamítnou. Když se třeba v bance domnívají, že nebude zájemce o jimi nabízenou půjčku schopný splácet, protože má třeba malý příjem nebo záznamy v registrech dlužníků, raději pomoc odmítnou, než aby riskovali ztrátu. A to bez ohledu na to, jaký to bude mít na onoho konkrétního žadatele dopad.

A kde má člověk hledat pomoc pak? Kam se má obrátit, když banky nepomohou?

Často je v podobné situaci tou nejlepší alternativou nebankovní hypotéka, již může získat kdekdo, lidi ve skutečně obtížné finanční situaci nevyjímaje. U té se totiž dá uspět daleko snáze, a to díky tomu, že se zde za půjčené finanční prostředky ručí zástavou nemovitosti. A je logické, že je taková záruka natolik jistá, že už se tu může pomoci leckomu, i tomu, kdo je notně nedokonalý. Protože kdyby tento nesplácel, vyrovnají se jeho dluhy vůči nebankovní společnosti právě onou zastavenou nemovitostí.

A tak si o nebankovní hypotéku zažádávají často i ti, kdo jsou na tom vážně zle. A díky takovému rozhodnutí už jim tak zle není.